O NÁS (2013)
Dostala jsem pověření zhostit se úkolu napsat pár řádků, které by nás tři charakterizovaly. Že to není úkol vůbec snadný jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem zasedla ke klávesnici.
Na začátek bych asi měla vysvětlit, kdo jsme „MY TŘI“. Ten nejdůležitější z naší trojice je samozřejmě Aik, tedy ten, o kterém se tady všude píše a ten, komu jsou věnovány tyto stránky :-) No a my „zbývající“ dva jsme mladý pár, jehož život ovlivnil (v tom nejlepším slova smyslu) jeden bláznivý teriér. Když jsme si Aika pořizovali, nikdy nás nenapadlo, jak moc nás on a všechny aktivity, které se ho týkají, pohltí.
Svou roli v tom určitě sehrál i výběr chovatelské stanice, který si dodnes nemůžeme vynachválit. Náš dík tímto patří slečně chovatelce Ditě Neudekové, s přítelem Liborem Jurčákem, kteří nás do všeho vtáhli a byli (a jsou) pro nás základním hnacím motorem pro nadšení do všeho nového. To, že se z nás postupem času stali výborní přátelé, kteří spolu podnikají (i mimo) psí aktivity, je úžasným bonusem, s kterým jsme při pořizování Aika ani ve snu nepočítali :-)
Když jsme si Aika vybrali, brali jsme v potaz, zda je potenciálně vhodný i na výstavy, výcvik, sporty apod, ale ani ne tak proto, že bysme byli přesvedčeni o tom, s ním takovou budoucnost nutně absolvovat, ale spíše z toho důvodu, abychom se těchto možností nevzdávali předem. Nechávali jsme si prostě ke všem činnostem otevřené dveře, i když jsme si nebyli jistí, zda všechny tyto dveře budeme chtít v budoucnu otevírat. Chtěli jsme ze začátku spíše společníka, psího kamaráda a parťáka pro dobrou náladu. Tyto atributy Aik do poslední kapky splnil a přidal k tomu ještě spoustu věcí navíc. Jak jsme se totiž rozkoukali a nahlédli do russelího světa, najednou nebylo úniku a už to šlo tak nějak samo. Zjistili jsme, co všechno se dá s Aikem dělat a že jakoukoliv činnost, kterou mu člověk nabídne, s povděkem přijímá. A tak jsme začali chodit na cvičák s cílem zvládnout s Aikem základní poslušnost, individuálně se věnovat stopám, objevili jsme coursing, norování, začali jezdit na výstavy atd. Ten russelí svět, o kterém se zmiňuji výše, spočíval pro nás také i v objevování jejich zvláštní, bláznivé, tvrdohlavé avšak veselé a přátelské povahy, která je prostě specifická. Jiná než jakou jsme doposud znali od ostatních plemen. Byli jsme okouzleni, jak fungují srazy russlíků, jak i Aik se neliší a miluje setkání se svými psími kamarády, pobíhání ve smečce, hraní si a běhání až do padnutí. Už na našem prvním srazu jsme byli překvapeni, jak to u russlíků chodí, že všichni běhají na volno, blázní a drží se spolu :-)
Měli jsme s Ivanem kolem sebe vždy hodně psů, ale russlové jsou opravdu úplně odlišní - avšak samozřejmě nejen v té pozitivní stránce. Teriérská povaha je prostě jiná, více divoká, tvrdohlavějsí a zarputilejší, proto se dodnes snažíme zjišťovat co a jak na Aika platí. Jsme si vědomi chyb, které jsme dělali a nevědomky stále děláme při výchově a výcviku, ale vše jsme se učili za pochodu a bylo to pro nás nové. Je pravda, že naší nevědomosti a nedbalosti Aik občas zneužíval a občas na ni nechtě doplácel. Ale stejně tak, jako se snažíme pracovat na jeho zdokonalení v nejrůznějších disciplínách, tak pracujeme, věříme, i na sobě a chyby se snažíme odstraňovat. Myslím, že vykračujeme správným směrem a zatím se řídíme heslem, že i cesta může být cíl :-)
Ale nejenom „cesta“ je tím, kam míříme. S Aikem máme v plánu toho společně dokázat ještě spoustu - vždyť jsme teprve ve všem na začátku...snad nám všem bude přát zdraví, osud a budeme mít dostatek času a píle, aby se to podařilo. Ať už jsou však naše výstavní či výcvikové cíle jakékoliv, vždy tím největším přáním zůstává spokojenost a šťastný život našeho čtyřnohého parťáka:-)
Z našeho volného času jsme mu vyšetřili opravdu většinu, spoustu toho podnikáme právě kvůli němu a díky němu jsme tedy v tomto směru změnili i životní styl. Je skvělé jak moc nás obohatil nejen on, ale i lidé, se kterými se díky Aikovi na nejrůznějších akcích setkáváme, sdělujeme si zážitky, vyměňujeme zkušenosti a rady a zažíváme spoustu zábavy a dobré nálady. V Aikovi jsme našli skvělého psího parťáka, kamaráda do nepohody, zprostředkovatele veselé nálady, spojence a za všech okolností miláčka :-)
A jak to všechno vlastně začalo?
Zatímco někteří se na příchod nového člena rodiny důkladně několik měsíců připravují a vybírají, nám to od rozhodnutí pořídit si štěně až po jeho příchod domů trvalo asi jen 14 dní :-). Samozřejmě, že delší rozvaha je určitě na místě, nás to však k Aikovi tak táhlo, že nebylo možné odolat. Jak se časem ukázalo, intuice byla správná a někdy je prostě fajn udělat spontánní rozhodnutí.
Jak už jsem naznačila výše, vůbec jsme neměli v plánu pořizovat si pejska. Já jsem se v tu dobu vzpamatovávala z nedávného odchodu mého pejska za duhový most, Ivan zase z osobních důvodů ztrácel jejich rodinného psa, německého ovčáka Berryho.
Můj pejsek, čivava Ulan Arabela, byl výjimečná psí osobnost. Byl to pejsek malý vzrůstem, ale s obrovským srdcem. Každý ho znal jako velkého „šéfa“ a vůdce smečky, jelikož doma kraloval dvěma fenkám plemene hovawart. Byl to psí atlet, žádný pokojový gaučák, zvládal vždy to, co jeho o poznání větší kamarádky. Každému, kdo ho znal, zůstal v paměti. I přesto, že byl velký bojovník, nakonec podlehl těžké nemoci a jeho ztráta je pro mne hrozně těžká a bolestivá doteď.
Ale pojďme dál...
V únoru 2012 jsme jako diváci navštívili výstavu psů DUO CACIB v Brně. Protože jsme dříve jezdili pouze na jednodenní výstavy výhradně v neděli, nyní jsme se rozhodli jít se podívat na plemena, která v neděli na programu (díky rozdělení plemen podle FCI skupin) před vznikem DUO výstav nikdy nebyla. Protože již dříve se nám zamlouval Jack Russell, šli jsme ke kruhu právě tam. Jackové už však vystavování ten den měli za sebou a v kruhu už bylo plemeno nám neznámé, Parson Russell :) Tito psíci nám padli do oka a tak jsme si řekli, že až si budeme jednou pořizovat psa, mohl by to být právě Parson. Po návratu domů nám to ale nedalo a začali jsme si načítat informace o tomto plemeni a napadlo nás podívat se na inzeráty, kolik tak orientačně vlastně takový psík stojí. Našli jsme asi pět inzerátů, ale okouzlil nás jen jeden. Ten, v kterém jsme viděli Aika. Byla to láska na první pohled, jak z nějakého amerického romantického filmu :-). Nevěděli jsme, zda štěňátko na obrázku je pejsek nebo fenka, ani jestli je volný nebo rezervovaný. Ale nějak nás to k němu táhlo a začali jsme zjišťovat víc. Narazili jsme na stránky chovatelky Dity a vše zde důkladně pročetli. Velmi nás zaujaly její názory, postoje a její způsob chovu. A protože jsme zkonstatovali, že není vhodná situace si štěně nyní pořizovat, řekli jsme si, že jestli v budoucnu budeme chtít někdy psa, tak jsme si právě s jistotou vybrali chovatelskou stanici :-). Jenže i tak nám to nedalo a vyhledali si Ditu na Facebooku. Jaké překvapení bylo, že pochází z nedalekého Zlína a bydlí v ulici, kam jsem roky jezdila každé prázdniny za babičkou. Najednou to všechno do sebe zapadalo a zákony osudu se zdály být neodvratné :-).
Zkontaktovala jsem Ditu, abych zjistila, zda naše úvahy jsou ještě aktuální. Samozřejmě Aik volný byl a my už jsme byli chycení v pasti :-). Jakkoliv bylo naše rozhodnutí spontánní, přece jen nám nezatemnilo rozum a přistupovali jsme k tomu všemu nadmíru zodpovědně. Věděla jsem proto, že v tehdejší situaci (hodně učení a práce do školy) nechci přejímat zodpovědnost za malé štěně, protože jsem si byla vědoma, kolik starostí, zodpovědnosti a času je mu potřeba věnovat. Probírali jsme tedy všechna pro a proti, dva dny a dvě noci jsme neřešili nic jiného. Času jsme neměli moc, Ditě se ozývali další zájemci a Aik již byl v tu dobu k odběru. Nedovedli jsme si však představit, že bychom Aika neměli, žádný jiný pes nám nikdy tolik neučaroval. Kdyby tehdy nebyl Aik volný, vůbec bychom o koupi jiného štěněte (ani z toho daného vrhu) nepřemýšleli. Věděli jsme, že ho musíme mít, jinak bychom si to celý život vyčítali. A tak se po pár dnech Ivan rozhoupal a veškerou zodpovědnost za výchovu malého štěněte přebral na svá bedra on :-). Za asi deset dní jsme jeli pro Aika a dál už to vlastně všechno znáte :-)
Za nás tři.... Lenka :-)¨
srpen 2013
Na začátek bych asi měla vysvětlit, kdo jsme „MY TŘI“. Ten nejdůležitější z naší trojice je samozřejmě Aik, tedy ten, o kterém se tady všude píše a ten, komu jsou věnovány tyto stránky :-) No a my „zbývající“ dva jsme mladý pár, jehož život ovlivnil (v tom nejlepším slova smyslu) jeden bláznivý teriér. Když jsme si Aika pořizovali, nikdy nás nenapadlo, jak moc nás on a všechny aktivity, které se ho týkají, pohltí.
Svou roli v tom určitě sehrál i výběr chovatelské stanice, který si dodnes nemůžeme vynachválit. Náš dík tímto patří slečně chovatelce Ditě Neudekové, s přítelem Liborem Jurčákem, kteří nás do všeho vtáhli a byli (a jsou) pro nás základním hnacím motorem pro nadšení do všeho nového. To, že se z nás postupem času stali výborní přátelé, kteří spolu podnikají (i mimo) psí aktivity, je úžasným bonusem, s kterým jsme při pořizování Aika ani ve snu nepočítali :-)
Když jsme si Aika vybrali, brali jsme v potaz, zda je potenciálně vhodný i na výstavy, výcvik, sporty apod, ale ani ne tak proto, že bysme byli přesvedčeni o tom, s ním takovou budoucnost nutně absolvovat, ale spíše z toho důvodu, abychom se těchto možností nevzdávali předem. Nechávali jsme si prostě ke všem činnostem otevřené dveře, i když jsme si nebyli jistí, zda všechny tyto dveře budeme chtít v budoucnu otevírat. Chtěli jsme ze začátku spíše společníka, psího kamaráda a parťáka pro dobrou náladu. Tyto atributy Aik do poslední kapky splnil a přidal k tomu ještě spoustu věcí navíc. Jak jsme se totiž rozkoukali a nahlédli do russelího světa, najednou nebylo úniku a už to šlo tak nějak samo. Zjistili jsme, co všechno se dá s Aikem dělat a že jakoukoliv činnost, kterou mu člověk nabídne, s povděkem přijímá. A tak jsme začali chodit na cvičák s cílem zvládnout s Aikem základní poslušnost, individuálně se věnovat stopám, objevili jsme coursing, norování, začali jezdit na výstavy atd. Ten russelí svět, o kterém se zmiňuji výše, spočíval pro nás také i v objevování jejich zvláštní, bláznivé, tvrdohlavé avšak veselé a přátelské povahy, která je prostě specifická. Jiná než jakou jsme doposud znali od ostatních plemen. Byli jsme okouzleni, jak fungují srazy russlíků, jak i Aik se neliší a miluje setkání se svými psími kamarády, pobíhání ve smečce, hraní si a běhání až do padnutí. Už na našem prvním srazu jsme byli překvapeni, jak to u russlíků chodí, že všichni běhají na volno, blázní a drží se spolu :-)
Měli jsme s Ivanem kolem sebe vždy hodně psů, ale russlové jsou opravdu úplně odlišní - avšak samozřejmě nejen v té pozitivní stránce. Teriérská povaha je prostě jiná, více divoká, tvrdohlavějsí a zarputilejší, proto se dodnes snažíme zjišťovat co a jak na Aika platí. Jsme si vědomi chyb, které jsme dělali a nevědomky stále děláme při výchově a výcviku, ale vše jsme se učili za pochodu a bylo to pro nás nové. Je pravda, že naší nevědomosti a nedbalosti Aik občas zneužíval a občas na ni nechtě doplácel. Ale stejně tak, jako se snažíme pracovat na jeho zdokonalení v nejrůznějších disciplínách, tak pracujeme, věříme, i na sobě a chyby se snažíme odstraňovat. Myslím, že vykračujeme správným směrem a zatím se řídíme heslem, že i cesta může být cíl :-)
Ale nejenom „cesta“ je tím, kam míříme. S Aikem máme v plánu toho společně dokázat ještě spoustu - vždyť jsme teprve ve všem na začátku...snad nám všem bude přát zdraví, osud a budeme mít dostatek času a píle, aby se to podařilo. Ať už jsou však naše výstavní či výcvikové cíle jakékoliv, vždy tím největším přáním zůstává spokojenost a šťastný život našeho čtyřnohého parťáka:-)
Z našeho volného času jsme mu vyšetřili opravdu většinu, spoustu toho podnikáme právě kvůli němu a díky němu jsme tedy v tomto směru změnili i životní styl. Je skvělé jak moc nás obohatil nejen on, ale i lidé, se kterými se díky Aikovi na nejrůznějších akcích setkáváme, sdělujeme si zážitky, vyměňujeme zkušenosti a rady a zažíváme spoustu zábavy a dobré nálady. V Aikovi jsme našli skvělého psího parťáka, kamaráda do nepohody, zprostředkovatele veselé nálady, spojence a za všech okolností miláčka :-)
A jak to všechno vlastně začalo?
Zatímco někteří se na příchod nového člena rodiny důkladně několik měsíců připravují a vybírají, nám to od rozhodnutí pořídit si štěně až po jeho příchod domů trvalo asi jen 14 dní :-). Samozřejmě, že delší rozvaha je určitě na místě, nás to však k Aikovi tak táhlo, že nebylo možné odolat. Jak se časem ukázalo, intuice byla správná a někdy je prostě fajn udělat spontánní rozhodnutí.
Jak už jsem naznačila výše, vůbec jsme neměli v plánu pořizovat si pejska. Já jsem se v tu dobu vzpamatovávala z nedávného odchodu mého pejska za duhový most, Ivan zase z osobních důvodů ztrácel jejich rodinného psa, německého ovčáka Berryho.
Můj pejsek, čivava Ulan Arabela, byl výjimečná psí osobnost. Byl to pejsek malý vzrůstem, ale s obrovským srdcem. Každý ho znal jako velkého „šéfa“ a vůdce smečky, jelikož doma kraloval dvěma fenkám plemene hovawart. Byl to psí atlet, žádný pokojový gaučák, zvládal vždy to, co jeho o poznání větší kamarádky. Každému, kdo ho znal, zůstal v paměti. I přesto, že byl velký bojovník, nakonec podlehl těžké nemoci a jeho ztráta je pro mne hrozně těžká a bolestivá doteď.
Ale pojďme dál...
V únoru 2012 jsme jako diváci navštívili výstavu psů DUO CACIB v Brně. Protože jsme dříve jezdili pouze na jednodenní výstavy výhradně v neděli, nyní jsme se rozhodli jít se podívat na plemena, která v neděli na programu (díky rozdělení plemen podle FCI skupin) před vznikem DUO výstav nikdy nebyla. Protože již dříve se nám zamlouval Jack Russell, šli jsme ke kruhu právě tam. Jackové už však vystavování ten den měli za sebou a v kruhu už bylo plemeno nám neznámé, Parson Russell :) Tito psíci nám padli do oka a tak jsme si řekli, že až si budeme jednou pořizovat psa, mohl by to být právě Parson. Po návratu domů nám to ale nedalo a začali jsme si načítat informace o tomto plemeni a napadlo nás podívat se na inzeráty, kolik tak orientačně vlastně takový psík stojí. Našli jsme asi pět inzerátů, ale okouzlil nás jen jeden. Ten, v kterém jsme viděli Aika. Byla to láska na první pohled, jak z nějakého amerického romantického filmu :-). Nevěděli jsme, zda štěňátko na obrázku je pejsek nebo fenka, ani jestli je volný nebo rezervovaný. Ale nějak nás to k němu táhlo a začali jsme zjišťovat víc. Narazili jsme na stránky chovatelky Dity a vše zde důkladně pročetli. Velmi nás zaujaly její názory, postoje a její způsob chovu. A protože jsme zkonstatovali, že není vhodná situace si štěně nyní pořizovat, řekli jsme si, že jestli v budoucnu budeme chtít někdy psa, tak jsme si právě s jistotou vybrali chovatelskou stanici :-). Jenže i tak nám to nedalo a vyhledali si Ditu na Facebooku. Jaké překvapení bylo, že pochází z nedalekého Zlína a bydlí v ulici, kam jsem roky jezdila každé prázdniny za babičkou. Najednou to všechno do sebe zapadalo a zákony osudu se zdály být neodvratné :-).
Zkontaktovala jsem Ditu, abych zjistila, zda naše úvahy jsou ještě aktuální. Samozřejmě Aik volný byl a my už jsme byli chycení v pasti :-). Jakkoliv bylo naše rozhodnutí spontánní, přece jen nám nezatemnilo rozum a přistupovali jsme k tomu všemu nadmíru zodpovědně. Věděla jsem proto, že v tehdejší situaci (hodně učení a práce do školy) nechci přejímat zodpovědnost za malé štěně, protože jsem si byla vědoma, kolik starostí, zodpovědnosti a času je mu potřeba věnovat. Probírali jsme tedy všechna pro a proti, dva dny a dvě noci jsme neřešili nic jiného. Času jsme neměli moc, Ditě se ozývali další zájemci a Aik již byl v tu dobu k odběru. Nedovedli jsme si však představit, že bychom Aika neměli, žádný jiný pes nám nikdy tolik neučaroval. Kdyby tehdy nebyl Aik volný, vůbec bychom o koupi jiného štěněte (ani z toho daného vrhu) nepřemýšleli. Věděli jsme, že ho musíme mít, jinak bychom si to celý život vyčítali. A tak se po pár dnech Ivan rozhoupal a veškerou zodpovědnost za výchovu malého štěněte přebral na svá bedra on :-). Za asi deset dní jsme jeli pro Aika a dál už to vlastně všechno znáte :-)
Za nás tři.... Lenka :-)¨
srpen 2013